Jednotná daň z imputovaných příjmů. Organizace odděleného účetnictví při kombinaci činností

V praxi se často vyskytují situaceorganizace provádí několik různých aktivit. Nicméně, někteří z nich spadají pod UTII, a ve druhém platného obecného daňového režimu, a to buď musí zaplatit jednorázový poplatek za USN. Podle HK federace, tuto kategorii osob povinných k dani povinna uspořádat oddělené účetnictví, výroba, která ve většině případů způsobuje řadu problémů.

Zpravidla nejobtížnějšívymezení transakcí, které jsou předmětem a nepodléhají DPH. Art. 170 HK uvádí, že při neexistenci odděleného účetnictví za zakoupené zboží, majetek a majetková práva je daňový poplatník zbaven práva na odpočet. Obchodní struktury, které platí jedinou daň z imputovaných příjmů a uplatňují společný systém, by se měly řídit těmito pravidly:

• DPH se zapisuje do celkové hodnoty zboží, pokud se používá v transakcích, které nepodléhají této dani (maloobchod);
• DPH je odpočitatelná pro zboží, které se používá pro transakce podléhající této dani (velkoobchodní prodej);
• u obecných dodávek je DPH zohledněna v výrobních nákladech a je odpočitatelná v poměru, v jakém se tento výrobek používá k zdanitelným a nezdanitelným operacím.

Právní velikost odpočtu se vypočítá na základěz poměru hodnoty přepravovaných výrobků podléhajících DPH k souhrnné hodnotě zboží odeslaného pro daňové období. Je třeba zdůraznit, že poměrná metoda by měla být použita pouze tehdy, pokud nelze určit, jaká část výstupu se používá pro činnosti, které podléhají jediné dani z příjmů. Je-li podnik schopen jasně rozlišit zboží, pak tyto výpočty nejsou nutné.

Za zmínku stojí také to, že právní předpisy neumožňujíurčuje specifické metody pro vedení odděleného účetnictví a ponechává řešení tohoto problému podle uvážení daňových poplatníků. Organizace, které platí jedinou daň z imputovaných příjmů společně s obecným zdaněním, by však neměly požadovat přebytkovou DPH a obnovovat ji v budoucích obdobích. V této souvislosti je nutné zastavit na chybě, pravidelně se vyskytující v praxi: podniky mají všechny produkty ve skladu a prohlašuje, odpočet DPH, a pak, je-li to nutné, věci jsou přepravovány do maloobchodní sítě a odpovídající DPH je obrácen v aktuálním čtvrtletí nebo využity v následné daňové období. Tato možnost je v rozporu s účetní pravidla pro výpočet podílu popsané v daňového řádu, kromě toho, že je kvalifikován soudy rozhodčími jako způsobu vytváření neodůvodněné daňové výhody prostřednictvím neoprávněného uplatnění DPH odečtené z rozpočtu. Aby se předešlo problémům v takových situacích se doporučuje daňové poplatníky nebo splňovat požadavky právních předpisů v naději, že proporce, nebo předložit daňový odpočet v pozdějším období, kdy se objem výrobků volně ložených, musí být jasně definovány.

U podniků podávajících USN nebo generálního ředitelejakož i převedení jediné daně z imputovaného příjmu, je povinen vést samostatné záznamy o nákladech, včetně nákladů na pracovní sílu, které jsou nezbytné pro řádné zdanění zisků. Pokud je struktura organizace jasně vymezena, neexistují problémy s naplněním tohoto požadavku, ale často určitý podíl nákladů nemůže být spojen s určitým typem činnosti. Například náklady na údržbu společného skladu a správního aparátu se týkají údržby společnosti jako celku. V těchto případech by měla být použita také poměrná metoda. Náklady jsou rozděleny podle poměru výše výnosu v každém směru k částce hrubého příjmu společnosti.

Podobná situace nastane, když hlavnípodnikové fondy. Majetek používaný pro činnosti podléhající jediné imputované dani nepodléhá dani z nemovitosti. Současně jsou některé objekty zapojeny do všech sfér práce podniku. Pro výpočet základu daně z majetku je nutné vynásobit zbytkovou hodnotu tohoto dlouhodobého majetku podílem na výnosech z podnikání zdaňovaného společným systémem.